Hledej

Ndra_Kings_Cros_2

Tuto povídku jsem napsala při pobytu v nemocnici, když jsem měla chvilku klidu během Marečkova častého podřimování. Nemoc jsme zvládli a tak ji věnuji těm, co mi poslali svou podporu a mysleli na nás.

Vaše Mája

 

    Pán Smrti

      Smrtak_1Voldemort pozvedl svou hůlku. Jeho hlava byla stále skloněná na stranu jako hlava zvědavého dítěte, které zvažuje, co se stane, pokud bude pokračovat. Harry opětoval pohled jeho rudých očí, chtěl, aby se to stalo teď, rychle, dokud ještě stál, než ztratí kontrolu nad svým tělem, než odhalí svůj strach –

      Uviděl pohyb rtů a záblesk zeleného světla a najednou bylo všechno pryč.

      ***

      Ležel obličejem dolů a naslouchal tichu. Byl úplně sám. Nikdo se nedíval. Nikdo jiný zde nebyl. On sám si nebyl jistý, že tam byl.

      ***

      Ze všeho nejdřív si přál, aby byl oblečený.

      Sotva se mu toto jeho přání zformovalo v hlavě, objevily se nedaleko něj šaty. Oblékl se: byly měkké, čisté a teplé. Bylo pozoruhodné, jak se tam objevily právě v tom okamžiku, co po nich zatoužil

      Vstal a rozhlédl se. Byl snad v nějaké Komnatě nejvyšší potřeby? Čím déle se díval, tím více toho mohl vidět. Obrovská klenutá skleněná střecha se třpytila ve slunečním svitu vysoko nad ním. Možná, že to byl palác. Všechno bylo klidné a tiché, až na ty podivné plácavé a skuhravé zvuky přicházející odněkud blízko mlhy…

      ***

      Ucukl. Zahlédl věc, která vydávala ty zvuky. Měla podobu malého, nahého dítěte skrčeného na zemi, jeho kůže byla rozedřená a drsná, jako by byla čerstvě stáhnutá. Třesouc se leželo pod židlí, kde bylo zanecháno, nechtěné, odklizené z dohledu, a namáhavě dýchalo.

      Bál se toho. Ačkoliv to bylo malé, křehké a zraněné, nechtěl se k tomu přibližovat. Přesto se přisunul o trochu blíže, připraven uskočit zpět. Brzy stál dostatečně blízko, aby se toho mohl dotknout, dosud se však neodhodlal to udělat. Cítil se jako zbabělec. Chtěl to utěšit, ale odradilo ho to.

      „Nemůžeš pomoci.“

      Otočil se. Albus Brumbál kráčel směrem k němu, bujarý a vzpřímený, a na sobě měl široký hábit v barvě půlnoční modři s měsícem a hvězdami.

      „Harry.“

      Rozevřel svou náruč a obě jeho ruce byly celé, bílé a nepoškozené. „Jsi úžasný chlapec. Jsi statečný, statečný muž. Pojď, projdeme se.“

      *** 01 ***

      V tu chvíli se však vedle Harryho zhmotnila jiná postava. Temná, hrozivá, nebezpečná, a přesto v Harrym probudila pocit důvěry. Z černého dlouhého pláště s kapucí vykukovaly jen kostnaté ruce s oteklými klouby na prstech. Jejich kůže byla šedá, takže vypadaly jako by byly vytesány z kamene. Zpod kapuce vyčnívala ostrá, špičatá brada řídce porostlá jemnými šedými vousy, a tmavě šedé oči, které jiskřily jako mraky před bouřkou.

      „Dost! To stačilo!“ zahřměl chraptivý hlas a Brumbál s vyděšeným pohledem několik kroků ustoupil.

      „Tvoje manipulace a hrátky s tímto chlapcem skončily v okamžiku, kdy se stal mým pánem. On je ten pravý Pán Smrti. Nemá touhu mě vydírat a manipulovat jako ty, ani mě netouží zotročit jako tvůj milenec Gellert. To proto jsem nedopustil, abyste uspěli. Neexistuje žádné „větší dobro“. Není omluva pro zlo, které jste – oba – v jeho jménu spáchali!“ hřměl jeho hlas se stoupající intenzitou.

      Smrt. Harrymu konečně došlo, kdo to stojí po jeho boku. A místo strachu pocítil úlevu. Z ramen mu spadla tíha, kterou si před tím ani neuvědomoval.

      Zato Brumbál hrůzou zkameněl a ztrácel barvu. Už měl sněhobílé nejen vlasy a vousy, ale také pleť, rty i svůj, před tím pestrý, hábit. Pomalu začínal vypadat jako duch…

      „Teď je čas, aby se dozvěděl všechno, čím ses nejen na něm provinil, Brumbále. Ale ty u toho nebudeš. Už ses mi vyhýbal příliš dlouho. Ztratil jsi tím právo se rozhodnout. Nedovolím, abys otravoval vzduch v zemi živých jako zlomyslný duch. Nezasloužíš si vrátit se ani jako strašidlo. Máš před sebou jen jednu cestu – do pekla!“

      Z očí mu vyšlehl blesk a sněhobílého Brumbála pohltily plameny. Bílá postava zešedla, zčernala, rozpadla se na prach a zmizela. Ty plameny ovšem Harrymu něco připomněly.

      „Nemohl přece být tak špatný. Měl fénixe…“ zaprotestoval.

      „Toho si zotročil stejně, jako spoustu jiných dobrých duší,“ odsekl podrážděně Smrťák.

      Harry si povzdechl. „A co teď bude se mnou?“

      „Ty máš hned několik voleb, můj pane, ale aby ses mohl erudovaně rozhodnout, musíš se toho spoustu dozvědět. Bude lepší, když se na to posadíme…“ mávl rukou a před nimi se z ničeho objevil kulatý stůl se sedmi pohodlnými křesílky okolo. Na stole se začalo objevovat občerstvení. Konvice s čajem a kávou, džbán s dýňovým džusem, láhve máslového ležáku a dokonce i soudek vína. Pak přišly na řadu různé sklenice, poháry a šálky. Nakonec se objevily tácy se sendviči a zákusky. Harry na to zíral s otevřenou pusou. To by nakrmilo celou rodinu Weasleyových.

      „Posaďte se, prosím, můj pane,“ pobídl ho Smrťák.

      „Jen Harry, prosím. Nejsem pán. Nechci být ničí pán…“ ohradil se Harry a posadil se.

      „A proto ses jím stal,“ uchechtl se Smrťák a nalil si šálek silné, černé kávy.

      *** 02 ***

      „Tak začneme Albusem…“ řekl Smrťák, když se s chutí napil a opřel se uvolněně do křesílka.

      „A co to znetvořené dítě?“ zeptal se nesměle Harry, protože ho to vyděšené kňourání za nimi docela znervózňovalo. Smrťák mávl rukou a bylo ticho.

      „Na to dojde později, teď se jím nenech rozptylovat, Harry. Máme sice všechen čas na světě, ale musíme toho probrat opravdu hodně. Takže Brumbál. Něco ses již dozvěděl z knihy, kterou napsala Rita Holoubková. Musím se pochválit. Ten nápad jsem vnukl správné osobě. Ačkoli ani ona nedokázala vyšťourat celou pravdu…“ Harry na něj překvapeně vyvalil oči.

      „To máš takovou moc?“

      „No, obvykle to nedělám. Vnuknutí mají na starosti většinou jiní. Osud, Štěstí, nebo Láska. Ta je mimochodem hodně naštvaná na tu malou zrzavou potvoru Weasleyovou. Víš, že tě krmila lektvarem, aby tě dostala, ne?“

      „Co?! NE!!!“ zařval Harry.

      „Já myslel, žes na to přišel, když ses s ní rozešel,“ zabručel Smrťák. „Ten nápad jí vnukla její matka. Jak myslíš, že dostala Artura? A býval to takový nadějný kouzelník. Úplně ho zničila…“ mračil se.

      „Takže se mi chystáš říct, že všechno v mém životě byla jen lež a klam?“ mračil se Harry.

      „No není divu, když tvůj život ovládal tak mistrný manipulátor, jakým byl Albus – mnoho jmen – Brumbál. Ovládal mistrně celou kouzelnickou Británii a dost jeho manipulací proniklo i do okolního světa díky jeho postavení v Mezinárodním sdružení kouzelníků. Měli s Grindelwaldem stejné cíle, ale Gellert byl jednodušší, přímočařejší a netrpělivý. Proto se také pořád hádali, až při jedné jejich divoké milenecké hádce o ovládnutí světa zabili ubohou Arianu. Tehdy se jejich cesty rozešly. Albus zamířil do školy, postupně připravovat věrné následovníky a Gellert vyrazil dobít svět. Málem se mu to s pomocí Hitlera podařilo. Albus hezky v ústraní a v bezpečí čekal, jak se jim bude dařit a když začali prohrávat válku a byli těsně před porážkou, konečně zasáhl. Tady se poprvé projevila jeho lstivost. Ani tak mocný kouzelník, jakým byl, by neměl šanci proti Hůlce osudu. Tvářil se, jako by Gellerta stále miloval. Tvrdil, že ho přišel zachránit ze svízelné situace, ukolébal ho a trefil ho kletbou do zad. Ani zabít ho nedokázal. Nikdy si ruce nešpinil sám, vždycky měl někoho, kdo dělal ty nepříjemné věci za něj. Zavřel ho do temné kopky a nechal ho tam hnít, dokud se k němu nedostal Raddle…“

      Smrťák se odmlčel jen na tak dlouho, než spořádal jeden z obložených sendvičů. Harry konečně zavřel pusu. Dolní čelist mu málem vypadla z pantů, když to všechno poslouchal. Využil tuhle přestávku k tomu, aby si nalil čaj a slupnul pár ovocných koláčků.

      „Brumbál získal za jeho porážku uznání, úctu a silné politické postavení. Jako nositel Merlinova řádu první třídy dostal místo ve Starostolci a po té, co protiprávně uchvátil tvoje sedadla a ty z rodu Prince, stal se nejsilnějším hlasem a byl zvolen Nejvyšším divotvůrcem. To postavení získal ovšem podvodem. Prohlásil se neprávem tvým opatrovníkem a dal zapečetit trezory, které ti patří. A s nimi zapečetil i poslední vůle tvých rodičů…“ pokračoval ve vysvětlování Smrťák a pak ukázal na židle vedle Harryho.

      ***03***

      Když se Harry otočil tím směrem s úžasem sledoval, jak se u kulatého stolu zhmotnili James a Lily Potterovi.

      „Mami? Tati?“ vydechl překvapeně. Viděl je před chvilkou, ale tady vypadali tak nějak skutečnější.

      „Zvládl jsi to synku, jsme na tebe opravdu pyšní,“ usmál se na něj táta.

      „Teď se budeme moci vídat častěji, chlapečku, i pokud se rozhodneš vrátit a dát si svůj život do pořádku,“ zářila na něj smaragdovýma očima máma.

      Jejich vítání přerušil Smrťák:

      „Právě jsme se dostali k vaší vůli. Máte šanci vysvětlit svému synovi vše, co mu bylo dosud odepřeno.“

      „Napsal jsem do své vůle, že strážcem našeho tajemství byl Peter Pettigrew a Fideliovo zaklínadlo provedl Brumbál,“ hned zareagoval na Harryho prudké nadechnutí: „Ano, celou dobu věděl, že alespoň v tomto je Sirius nevinný, a přesto ho nechal hnít v Azkabanu bez soudu.“ Povzdechl si. „Také jsme z něj udělali svědka naší vůle. Společně se Siriusem a Alicí Longbottomovou, tvých kmotrů. Kromě nich jsem ve své vůli jmenoval Minervu McGonagallovou a Amélii Bonesovou jako tvé případné opatrovníky, pokud by se tví kmotři o tebe nemohli postarat. Měli tě naučit vše potřebné, aby ses mohl ve svých jedenácti ujmout svého dědictví…“ mračil se James.

      „A já jsem ve své vůli jasně přikázala, že nikdy nesmíš být svěřen do péče mé nevlastní sestře Petunii, Harry. Nejsme stejné krve. Byla jsem rodinou Evansovou adoptována jako osiřelé miminko. Všechny ty řeči o krevních ochranách, které ti Brumbál vnucoval, byly lež, zlatíčko. Nikdy sis tím neměl projít. Jmenovala jsem také další případné opatrovníky, kterým měla připadnout péče o tebe, kdyby tví kmotři nebyli schopni. Mé přátele Andromedu Tonksovou a Severuse Snapea. Měl jsi vyrůstat v lásce a péči…“ popotáhla smutně Lily.

      „V lásce a péči? Se Snapem? Copak nevíš, jak se ke mně choval?“ žasl Harry.

      „Stal se z něj zahořklý a krutý člověk, protože nikdy nedostal dopisy, které jsem mu po Brumbálovi posílala. Nedovolil, abych ho kontaktovala přímo, protože bych mohla ohrozit jeho postavení špeha, a mé dopisy mu nepředal, aby si Severus myslel, že se na něj pořád zlobím za ten nepříjemný incident na konci našeho pátého ročníku. Je pravda, že jsem na něj byla naštvaná dlouho, protože se přidal ke smrtijedům, ale když jsem se dozvěděla, že se vrátil a dělá Brumbálovi špeha, chtěla jsem se s ním usmířit…“ vysvětlovala Lily.

      „Kdyby Snape věděl, že se u soudu, ve kterém ho Brumbál zachránil z Azkabanu, také určil jeho strážcem a opatrovníkem, aby mohl použít jeho dědictví po matce a uchvátit jeho sedadla ve Starostolci, asi by mu neprojevoval tolik věrnosti a vděčnosti. Nikdy bych neřekl, že se ten všemi mastmi mazaný zmijozel nechá tak snadno Brumbálem manipulovat,“ zabručel vztekle James.

      „Myslel jsem, že jsi ho nenáviděl? On přece miloval maminku!“ žasl Harry.

      „Špatně jsi to pochopil, Harry. Miloval mě stejně jako ty svou kamarádku Hermionu. Byli jsme od dětství nejlepší přátelé. Severus je gay, nemiloval mě stejně jako James,“ vysvětlila maminka.

      „To, co bylo mezi námi, nebyla nenávist, Harry. Bylo to školní soupeření, nejapné vtípky z naší strany a jeho zvláštní smysl pro humor z jeho strany. Neříkám, že jsme to občas nepřehnali. Byli jsme pitomí puberťáci, kteří občas překročili hranice, ale jediný, kdo ho nenáviděl, byl Sirius. A u toho se to zvrhlo až po té, co začal Severus randit s jeho mladším bráškou…“ vysvětloval James. A najednou se u stolu objevila další postava…

       „Ano, nenáviděl jsem ho, protože jsem se domníval, že to byl on, kdo Rega přivedl mezi smrtijedy,“ mračil se Sirius. „Až po příchodu sem jsem se dozvěděl, že mu to Snape naopak rozmlouval. Moje vlastní matka ho donutila klanět se tomu monstru!“ zavrčel vztekle Sirius. „Asi dlužím Srabusovi omluvu, až se tady setkáme,“ ušklíbl se nakonec a láskyplně prohrábl Harrymu rozčepýřenou kštici.

      „Siri…“ vydechl Harry a nahrnuly se mu slzy do očí.

      „Dej si pauzu, Harry, máme času více než dost,“ uklidňoval ho Smrťák a nabídl mu sklenici červeného skřítčího vína. „Tvému kmotrovi taky nějakou dobu trvalo, než se vzpamatoval, když se po příchodu sem dozvěděl celou pravdu. Chvíli jsem měl strach, že ho budu muset na čas zavřít do pekla, aby se vyřádil a nezpůsobil nám tu moc chaosu.“

      ***04***

      Smrťák je nechal nějakou dobu jen tak klábosit. Harry se toho o svých rodičích dozvěděl mnoho zajímavého. Probírali své životy, touhy a plány až se dostali k té osudné noci, kdy ho byli nuceni opustit. A pak to začalo být zajímavé…

      „Ta Brumbálova teorie o síle oběti mateřské lásky byla také zcela scestná,“ zabručel Smrťák a začal odhalovat informace, které překvapily všechny přítomné.

      „Miliony matek položily své životy na obranu svých dětí, ale žádná z nich tím nedala svému dítěti takovou ochranu, jakou máš ty, Harry. Nemohl tě zabít, protože jsi jeho posledním dědicem. Proto máš hadí jazyk a proto jsi zachytil část jeho roztříštěné duše.“

      Na chvíli se odmlčel, aby všem dal čas se z těch novinek vzpamatovat.

      „Lily byla Tomova vnučka. On samozřejmě nevěděl o její existenci. Jako mladík měl krátkou aférku s mudlovskou dívkou, ale válka je rozdělila, a on netušil, že ji zanechal s outěžkem. Její dcera pak i s manželem zahynuli při vlakovém neštěstí, které přežila díky své magii pouze jejich dvouměsíční dcera, kterou adoptovali Evansovi.“

      Lily i Harry se otřásli odporem, Jamesovi málem vypadly oči z důlků a Sirius začal vydávat dávivé zvuky.

      „Nebuďte tak dramatičtí!“ okřikl je Smrťák. „Tom Raddle byl zneužívané dítě, vyrůstající ve válkou postiženém mudlovském světě. Vedoucí sirotčince byla náboženská fanatička, která reagovala na Tomovy projevy divoké magie tím, že ho nepřiměřeně trestala a nechala ho několikrát podstoupit surový proces vymítání ďábla. Díky tomu se k němu ostatní děti také chovaly krutě. Jemu nezbývalo nic jiného než se bránit. Navíc, když mu bylo čtrnáct let, zažil hrůzy bombardování, a proto prosil ředitele, aby ho nechal přes prázdniny v Bradavicích. Není divu, že po takových zážitcích získal panický strach ze smrti a nesmiřitelnou nenávist k nemagické populaci. Brumbál věděl, v jakých podmínkách to dítě žije a místo toho, aby mu podal pomocnou ruku, pomohl mu svým chováním k tomu, aby se stal dalším Temným pánem. Každým rozdělením své duše se stával méně a méně člověkem. Během toho procesu ztratil city i příčetnost a stal se monstrem, které mě na několik let tvrdě zaměstnávalo. A přitom stačila trocha porozumění a vstřícnosti od Brumbála a Dippeta, aby se nestal tím, čím se stal…“

      Harry rozpačitě pohlédl na poslední dvě prázdná sedadla u kulatého stolu a vyděšeně se zeptal:

      „Nechceš ho doufám pozvat sem mezi nás?“

      „Ne, to není možné. To, co zbylo z jeho ubohé duše, je tam,“ ukázal směrem k zmučenému dětskému tvorovi, který před tím vzbuzoval v Harrym soucit. „Jedno z těch míst je pro otce tvého kmotřence, který by možná chtěl v zájmu svého syna ovlivnit tvé rozhodnutí…“

      A na předposlední prázdné židli se objevil Remus. Nastalo vítání, slzy, smích, trapné žerty mezi Poberty a pak pohledy plné očekávání na poslední prázdnou židli. Smrťák tedy s povzdechem pokračoval:

      „A poslední židle je pro člověka, který velmi trpěl pro své hloupé mladické volby, přesto je tím nejstatečnějším a nejvěrnějším člověkem, kterého jsem kdy potkal. Od začátku nás sleduje a odposlouchává ze stínů jako správný špeh…“ a pokynul rukou jasným gestem pozvání. Najednou se z ničeho nic zjevila postava Severuse Snapea a s kamennou, nicneříkající maskou se posadila ke stolu.

      „Seve,“ vydechla Lily a rozplakala se.

      „Musím se ti omluvit, Snape,“ začal Sirius, ale byl přerušen nepřirozeně emotivním sametovým hlasem, který se vůbec nehodil k té ledové tváři:

      „Není třeba, Blacku, slyšel jsem všechno. Miloval jsem Rega a chápu, proč jsi došel k nesprávným závěrům…“

      Harry se mračil na Smrťáka.

      „Proč je tady profesor Snape? Jak on může ovlivnit mé rozhodnutí? Jaké mám vlastně možnosti?“

      „Tak se tedy konečně dostáváme k tomu nejdůležitějšímu…“ přikývl Smrťák.

      ***05***

      „Severus Snape je tu proto, abys mu pomohl s rozhodnutím o jeho další cestě. Jako můj pán máš právo ušetřit jeho život, pokud si to bude přát. Jeho tělo ještě není mrtvé, přestože je jeho duše připravena přejít za závoj. Rozhodnutí o svém osudu je ovšem v jeho rukách. Tu čest si zasloužil, protože již prožil pekelná muka, která ho plně očistila od všech jeho hříchů,“ prohlásil Smrťák a uctivě sklonil hlavu směrem ke Snapeovi. „Protože jeho volba může ovlivnit i tvé vlastní rozhodnutí, sdělím ti nejprve možnosti, které stojí před tebou…“

      Zhluboka se napil kávy černé jako bezměsíčná noc a začal vysvětlovat:

      „Tvou první volbou je přechod za závoj ve společnosti tvých blízkých. Zanecháš za sebou všechny, co přežili bitvu, a Tom bude mrtvý a jeho navždy zmrzačená duše bude odeslána do pekla, protože tady zůstat nemůže a vrátit se zpět nesmí. Tím definitivně vymře několik významných rodů, kterých jsi posledním dědicem…“

      „Jakých rodů?“ zalapal po dechu Harry.

      „Rod Potterů, rod Nebelvírský a Zmijozelský, rod Peverellů, který shodou historických okolností propojil tyto dva rody zakladatelů a který je také tvůrcem relikvií, díky kterým ses stal mým pánem,“ odpověděl Smrťák a James začal prosit:

      „To nesmíš dopustit, Harry. Máš Kámen vzkříšení, jsi pánem smrti, takže spolu můžeme mluvit, kdykoli nás budeš potřebovat. Nezahazuj svůj mladý život a skvělou budoucnost kvůli nám. Budeš mít velkou politickou moc, můžeš změnit náš svět k lepšímu…“

      „Nesmíš opustit mého syna, Harry, spoléhám na to, že pomůžeš Andromedě s jeho výchovou. Zůstala na něj úplně sama,“ přidal se s prosíkem Remus.

      „Nemusíte mít obavy,“ uklidnil je Harry. „Tato možnost mi nepřipadá tak přitažlivá, jako v okamžiku, kdy jsem čekal na smrtící kletbu.“

      „Tvá druhá volba je návrat právě do okamžiku, kdy tě zasáhla smrtící kletba. Zničil jsi poslední viteál a Tom sice přežije, ale bude konečně smrtelný. Pokud se tě pokusí zabít Hůlkou osudu, která ti již patří, neuspěje a zemře. Jeho duše opět propadne peklu…“

      Harry přikývl.

      „Bude těžké vyrovnat se s tolika ztracenými životy. Je mezi nimi mnoho dobrých přátel…“ po tváři mu stékala osamělá slza. „Vy byste se vrátil se mnou, pane profesore, kdybych přijal tuto volbu?“ zeptal se pak Snapea s nadějí, že bude o jedno truchlení méně.

      Snape zaváhal. Jeho oči se zabodly do těch zelených v Lilyině tváři a pak do těch, ze kterých se kutálela další slza bolesti. Pokrčil rameny. „Nejsem si jistý. Jsou ještě další možnosti?“

      „Jistě, ještě několik. Každá z nich může vytvořit novou realitu. Mám moc vrátit svého pána v čase, do jakéhokoli okamžiku si vybere. Je tu několik zlomových historických situací, které lze prolomit a vytvořit z nich novou dějovou osu.“

      Smrťák se odmlčel a pobaveně sledoval napjaté a nedočkavé výrazy ve tvářích kolem sebe.

      „Tak už konečně mluv!“ nevydržel to napětí Harry a Smrťák se zachechtáním pokračoval:

      „Můžu tě se všemi tvými znalostmi a zkušenostmi přenést do okamžiku, kdy do Zobí ulice dorazí tvůj první dopis z Bradavic. Společně s tebou do té doby můžu přesunout i profesora Snapea a také mu ponechat jeho vzpomínky. Můžete spolu začít znova a úplně jinak…“

      „Další zlomový okamžik byl 31. 10. 1981. Můžu tě tam přenést jako Jamesova mladšího bratra levobočka den před tím, než Tom zaútočí. Ve tvé moci bude zachránit své rodiče a zničit Toma pomocí vědomostí, které máš teď. Severus Snape ovšem své vzpomínky nezíská a bude se s Lily muset usmířit na vlastní pěst, pokud se ti podaří zmařit Brumbálovy machinace. Jak budete žít svůj život dál, už bude jen a jen na vás…“

      „Nebo tě také můžu přenést jako úplně novou osobu s rodokmenem, který tě učiní dědicem nejstaršího z bratrů Peverellových a tím pádem i právoplatným pánem Hůlky osudu do doby těsně před tím, než Tom Radle vypustí baziliška z Tajemné komnaty a smrti ubohé Uršuly využije k vytvoření svého prvního viteálu. Pokud se ti podaří zabránit jeho šílenství a změnit jeho myšlení, můžeš zachránit nejen jeho duši, ale i stovky životů, které padly za oběť v jím vyvolané válce…“

      „Rozhodnutí je teď pouze na tobě…“

      ***KONEC***

      A/N Tohle je povídka s otevřeným koncem, který má povzbudit vaši fantazii. Já se určitě v nejbližší době žádné z Harryho možností nechytím, abych načala další povídku.

      1. možnost – přechod za závoj – asi není pro nikoho zajímavá, ačkoli zpracování posmrtného života by mohla být docela zábava.
      2. možnost – návrat ve stejném čase jako v kánonu – by ovšem mohla pohřbít Epilog z kánonu, který, mezi námi, mnoho fanoušků raději ignoruje. Pokud se vrátí také Severus, mohla by se z toho vyvinout pěkná Snarry povídka.
      3. možnost – návrat do věku jedenáct let – tak trochu zpracovávám v povídce Na druhý pokus, ačkoli v ní Severus své vzpomínky zpět nemá a Brumbál tam není padouch. Možná by se to dalo zpracovat ještě jinak. Snape opatrovníkem, zničení Voldemorta již v prváku, dokud mají Quirellmonta po ruce, když by ti dva spolupracovali… těch možností je fůra.
      4. možnost – záchrana Jamese a Lily, kdy by se Harry starší stal Jamesovým mladším bratrem a mohl zařídit, aby jeho mladší já vyrůstalo úplně jinak… Zajímavá zápletka, která mě zatím vůbec neláká. :D
      5. možnost mě napadla po přečtení rozepsané povídky: Lord of Time (http://archiveofourown.org/works/4877764/chapters/11183125)

      od autorky DebsTheSlytherinSnapeFan, jejíž povídky mám moc ráda i s nevýhodou překladu od strýčka Googla. Její povídky nejsou všechny slash, ale tato konkrétní je. Právě s párem HP/TR.

      ***

      Třeba vás tato moje jednorázovka bude inspirovat a povzbudí vás k napsání vlastního příběhu. V tom případě vám ji ráda věnuji jako Prolog.

      Vaše Mája

       

      Items details

      • Hits: 6185 clicks

      Tecox component by www.teglo.info

      Vaše komentáře a dotazy  

      #
      rusalka 25 Březen 2017
      (ap) úplně jsi mě vykolejila (v dobrém smyslu toho slova) z každé koncepce. Totiž já bych byla hrozně nadšená, kdyby Snape vychovával Harryho již od malička, nebo aspoň od té hrozné autonehody jeho rodičů. @};- Lili @};- jako Tomovu vnučku nepřijmu, nevím, prostě to nejde. Ale Brumbál zlomyslný a s jiskřičkami v očích je přitažlivé téma, aniž vím proč, jenom je.
      Kdyby Harry zabránil válce, asi by upadl do zapomnění, protože správný válečný hrdina v literatuře obecně, položí svůj život za ostatní. Nevím,v realitě je to vždycky smutné a tragické,ale po čase jsou civilisté zabití při bombardování, osvobozování a jiných akcích velebeni, uctíváni, klademe věnce k hrobu neznámého vojína, pietně stojíme čestnou stráž u sochy rudoarmějce (jsem pamětník, opravdu jsem to dělala ještě před revolucí)ale třeba na popravené spisovatele zapomínáme až trestuhodně rychle. Kde skončil Vladislav Vančura? Josef Čapek? písničkář pražský Karel Hašler? Jaroslav Hašek? Grindevalda z toho neviním. Tajemství času se tu prolíná s filosofií. Nikdy by nikoho nenapadlo položit život za druhé, pokud by svět globálně neovládl církevní precedens obětování Ježíše z Nazaretu. od té doby se literární hrdina vyznačuje charakteristick ými rysy: narušené rodinné zázemí, tápání, hledání sebe sama, vyvyšování potřeb druhých nad své vlastní, vysoká inteligence, ale malé možnosti projevení talentu. Prostě typický Harry Potter.
      Nakonec tedy přiznám, že jakákoliv možnost pokračování povídky přichází v úvahu, nejlépe, kdyby někdo napsal všechny varianty a našel se někdo, kdo je přeloží. Já tedy z časových důvodů prostě nikdy překládat nemohu. Tak potřebuji ( velmi :(|) velmi) pomoc překladatelů. Moc děkuji.
      #
      maja 25 Březen 2017
      Páni :eek: Takový dlouhý a hluboký komentář jsem tedy nečekala 8) Děkuji, jsem ráda, že se Motolská povídka zalíbila.
      #
      ewalien 26 Březen 2017
      Úžasný. Upřímně je to velice inspirující, musela bych nad tím hodně přemýšlet... Mám už stranou spoustu námětů, k nim by i zapadaly ty volby... Ale už takhle mámspoustu věcí rozepsaných, musela bych to odložit. Děkuju za krásné počtení a ispiraci.
      #
      Marketa 28 Březen 2017
      Ahoj Májo, povídku jsem četla bez dechu. Doufám, že pokračování bude také takové bombastické. Já osobně bych byla za možnost dvě. Vrácení i se Severusem zpět.
      Ale samozřejmě je to jen na tobě. Děkuji
      #
      maja 28 Březen 2017
      Marketa: Já zatím pokračovat nebudu. To byla pobídka pro ostatní, aby začali psát něco zajímavého :-)
      #
      panvita 02 Duben 2017
      Tak tohle je hodně pěkné jako úvod pro povídku se to přímo nabízí. A případně bych se i do psaní i pustil ale je tu bohužel problém to s návratem v čase harryho do jeho 11 narozenin mám už rozpesané ale je to spíše podobné povídce Noční můry minulé budoucnosti která mě inspirovala.
      Bohužel mi tu vadí Brumbál jako podlý intrikán. I přes některé chyby je to pro mě postava vyloženě kladná.
      To že je Harry v podstatě Voledemortův dědic. No je to takové zvláštní ale když to na Harryho nemá vliv tak mi to nevadí.
      Co se týká možností no asi nejlepší je ta že se Harry vrátí se Snapem do minulosti a budou společně spolupracovat ale nic víc(žádný slash).
      #
      maja 02 Duben 2017
      Tak to tě možná potěší, že mi to nedalo a začala jsem psát pokračování :D A už vím, že to nebude Snarry slash, ačkoli nějaké zmínky o gay lásce tam budou :D
      Harry bude heterosexuál a bude si vybírat mezi Hermionou, Dafné Greengrassovou a Suzan Bonesovou. Ještě sama nevím, kterou si nakonec vybere.
      Vybere si pod tlakem Smrťákovu třetí možnost a vrací se do svých 11 let. Severus bude jeho opatrovník a mentor. Brumbál bude padouch a Voldyho potká rychlý konec. Nebude to dlouhá povídka, protože kluci přijdou připravení a zatočí se všemi padouchy co by dup. :D
      #
      panvita 02 Duben 2017
      tak aspoň že tak
      Dafné a Hermiona ujdou
      #
      speedy67 10 Duben 2017
      tretia možnosť oslovila aj mňa, bolo by to super, keby si sa vrátila aspoň takýmto spôsobom. inak držím palce, aby Ti to vyšlo po všetkých životných stránkach.